Archiv rubriky: Recenze

138. slavnostní epizoda

Inu – jako clip show výborné, i když trochu pomalé, jako normální epizoda nic moc. Pro nás jsou zejména zajímavé záběry z let 1987-89 z Tracey Ullman Show – aneb jak řekl Troy McClure „They haven’t changed a bit, have they?“ (Nezměnili se ani trochu, co říkáte?). Nepoužité scénky byly ve většině případů také dobré (Marge: Bart!

Homerova mystická cesta

Tak co vy na to? Naprosto dokonalá a místy dosud nevídaná animace (není divu, že v Gracie Films na téhle epizodě pracovali tak dlouho, že ji odvysílali až v půlce osmé sezóny, přestože podle p-code patří někam na konec sedmé), skvělý hudební doprovod a přinejmenším zajímavý, i když místy poněkud neujasněný příběh, který podle mě nijak zvlášť

Dvojí stěhování

Zajímavá, ale poněkud zvláštní epizoda. V Americe otevírala osmou sezónu (tzv. „season opener“), ale IMHO by se spíše hodila jako „season finale“ – už třeba kvůli té dlouhé mávací scéně. Pozitivní je, že jsme se po dlouhé době dočkali celého otvíráku, včetně blackboard gagu a Lisina sola na saxofon (které bylo v USA poprvé po osmnácti měsících). Jinak na rozdíl

Simpsonovi na prázdninách

Tak a teď se můžeme podívat na poslední epizodu: zajímavý děj, byť se mu nevyhnula některá tradiční klišé Lisiných epizod, vysoce předvídatelný a lehce sentimentální konec (tak jak to v podobných případech obvykle chodí), ale trochu mi vadila jistá diskontinuita: Lisa přece _není_ úplný šprt (jako Martin Prince) a navíc _má_ kamarádky (Janey, Wanda, Alison) Nicméně

Homerpalooza

Nevím jak vám, ale mě osobně se poslední epizoda docela líbila. Jistě, začátek byl trochu mimo a konec zase poněkud uspěchaný, co se týče příběhu, tak ten skoro žádný nebyl ale přesná parodie na „Generaci X“, módní hudební skupiny a životní styl dnešních amerických tennagerů byla prostě dokonalá. Na druhou stranu se autoři možná nechali

Mnoho Apua pro nic

Podle mě poněkud nevyvážená epizoda. Na jedné straně řada skvělých gagů (Barney a medvěd, Skinner a Willy nebo Abeovy vzpomínky), na straně druhé relativně dlouhé a nudné pasáže plus některé zbytečné morality (i když Homerova závěrečná řeč byla skvělá). Navíc podstatná část politické satiry byla namířena na konkrétní situaci v USA (viz. níže), takže v našich zeměpisných

Zuřící dědeček a jeho reptající vnuk v Prokletí pekelných ryb

Mě osobně se (na rozdíl od mnoha jiných) poslední epizoda docela líbila. Zejména pak proto že dědeček Abe patří mezi moje nejoblíbenější postavy, a tak jsem jeho stálou přítomnost na obrazovce kvitoval s povděkem – asi takhle: „kvit kvit kvit.“ Mezi další nesporné kvality poslední epizody IMHO patří dobrý příbeh, výborná animace a zejména skvělé gagy,

Dvaadvacet krátkých filmů o Springfieldu

Wow! Takhle má vypadat skvělá Simpsonovská epizoda. Po mírném zklamání z minulého dílu přichází naprostá klasika. Na epizodu, která prakticky postrádala jakýkoliv příběh držely jednotlivé sekvence pohromady velice dobře, přechody mezi scénami byly plynulé a přirozené a to vše bylo částečně provázáno Lisiným příběhem se žvýkačkou a skvěle obkrouženo Bartem a Milhousem na dálničním nadjezdu. Mám sice

Bart na cestě

Inu co říci – naprosto skvělá epizoda, bezpochyby jedna z nejlepších v celé sedmé sezóně a žhavý kandidát do všech Top 10 (alespoň do té mojí určitě). Jinými slovy – tenhle díl měl všechno, co má správná Simpsonovská epizoda mít: silný příběh, který se nějakým způsobem vyvíjí, dobrý „sub-plot“, který se na konci s tím hlavním spojí dohromady,

Den, kdy zemřelo násilí

A nyní již vzhůru na dnešní epizodu: pro změnu hodně soudržný děj, ale o něco menší koncentrace klasických gagů a pamětihodných hlášek. Pěkná ukázka meta-humoru ve scéně u soudu, kdy Myers zmíní mezi známými animovanými postavičkami také šerifa Wigguma, ale závěr s Lesterem a Elizou se mi zdál takový… no jak to říct… divný. Chápu, že